Leishmanióza u psů: prevence, cestování, chov a odpovědnost
Už jste o této nemoci slyšeli? Víte, že se nás může týkat více, než si možná myslíme?
V nedávné době se na sociálních sítích objevila informace o mladém psovi, který onemocněl leishmaniózou. Pes žije mimo endemickou oblast, avšak byl importován ze země, kde se toto onemocnění běžně vyskytuje. Tento případ znovu otevřel otázku, jaká jsou reálná rizika cestování, importu psů a mezinárodního chovu.
Leishmanióza není důvod k hysterii. Je však důvodem k odpovědnému přístupu.
Proto si dovolím několik řádků k osvětě o této nemoci, jejím přenosu a významu prevence – zejména v souvislosti s importem psů a krytím v zahraničí.
Leishmanióza je závažné parazitární onemocnění psů běžně se vyskytující ve středomořských zemích – například ve Španělsku, Itálii, Portugalsku, Řecku nebo na jihu Francie.
V České republice není považována za endemickou chorobu. To
však neznamená, že se nás netýká.
Psi dnes běžně cestují, krytí probíhá mezinárodně a stále
častější je i dovoz štěňat či dospělých psů ze zahraničí. Právě zde
vzniká prostor pro zavlečení infekce do zemí, kde se běžně nevyskytuje.
Co je leishmanióza
Onemocnění způsobuje prvok rodu Leishmania (nejčastěji Leishmania infantum).
Pes může být:
- dlouho bez příznaků
- infikovaný, ale klinicky zdravý
- nemocný až po měsících či letech
Nejčastější projevy:
- kožní změny
- hubnutí
- zvětšené uzliny
- záněty očí
- poškození ledvin (nejzávažnější komplikace)
V současné době tato nemoc není léčitelná, stává se chronická a vyžaduje dlouhodobou léčbu pro potlačení symptomů.
Jak se leishmanióza přenáší
- Nejčastěji bodnutím pakomára (sandfly) v endemických oblastech.
- Z matky na štěňata (přes placentu) – možné.
- Pohlavní cestou při krytí – možné (méně časté než přenos hmyzem, ale reálné).
- Krví (např. transfúze) – možné.
Naopak: běžný kontakt doma (misky, voda, hra) typicky nepředstavuje riziko.
Leishmanióza se může projevit až po měsících či letech. Často postihuje kůži, oči, klouby, ale nejvážnější bývá poškození ledvin. Léčba může udržet kvalitu života, ale pes může zůstat dlouhodobým nosičem.
Cestování do endemických oblastí
Každý pes cestující do jižní Evropy by měl být:
- chráněn repelentními přípravky proti pakomárům
- omezen v pohybu venku za soumraku a v noci
- po návratu z rizikové oblasti zvážen k testování
Prevence není přehnaná opatrnost. Je to základní odpovědnost.
Dovoz štěňat a dospělých psů
Zcela zásadní kapitolou je import psů z endemických oblastí.
Platí, že:
- štěně může být infikováno ještě před odjezdem
- dospělý pes může být dlouhodobým nosičem bez příznaků
- negativní klinický stav neznamená nepřítomnost infekce
Každý pes dovezený z rizikové oblasti by měl být před zařazením do chovu otestován.
Krytí v zahraničí a riziko šíření
Reálný scénář může vypadat takto:
- Fena odcestuje na krytí do endemické oblasti.
- Nakazí se (bez příznaků).
- Po návratu není testována.
- Kryje jiným psem.
- Ten se může nakazit a šířit infekci dál.
- Infekce se může přenést i na štěňata.
Tak může vzniknout problém i v zemi, kde se nemoc běžně nevyskytuje.
Nejde o paniku. Jde o prevenci řetězce, který je biologicky možný.
Odpovědnost chovatelů
Chovatel pracující s mezinárodním chovem by měl:
- znát epidemiologickou situaci v zemi původu psa
- chránit psy při pobytu v rizikové oblasti
- testovat před zařazením do chovu
- netestované nebo pozitivní jedince do chovu nezařazovat
- informovat budoucí majitele štěňat
Odpovědnost není jen vůči vlastním psům. Je i vůči celé chovatelské populaci.
Doporučený "minimum standard" pro chovné jedince po pobytu v endemické oblasti
- Sérologie (protilátky, ideálně kvantitativní - IFAT / ELISA))
- PCR (nejčastěji z krve; při podezření lze doplnit citlivější vzorky dle veterináře)
- ideálně před prvním krytím
Mýty a fakta
Mýtus: V ČR se to nevyskytuje, nemusím to řešit.
Fakt: Psi cestují a jsou importováni. Riziko existuje reprodukční
cestou.
Mýtus: Když je pes bez příznaků, je zdravý.
Fakt: Infekce může být dlouho skrytá.
Mýtus: Přenáší se jen komárem.
Fakt: Možný je i přenos pohlavní a z matky na štěňata.
Mýtus: Testování je nedůvěra vůči chovateli.
Fakt: Testování je profesionální standard.
Prevence dnes může zabránit velkým problémům zítra.
Tento článek vychází z aktuálních evropských doporučení a publikovaných odborných studií o přenosu a prevenci canine leishmaniosis.